XXIII. Odchod můj z Prahy.

Dnes se s tebou loučím, Praho drahá,

Mého mládí milá vůdkyně!

Zřídlo rozkoší i mého blaha –

I mé vlasti krásná svatyně!

Kdykoliv jen hled můj s srdcem dolů

S Petřína se k tobě dívaly,

O tu věř mi, o závod že spolu

Vznešenou tvou krásu líbaly!

Měj se dobře! vroucně líbám tebe

S úctou, jaká patří svatyni,

Jakou žádá od dítěte nebe,

Když má líbat ruku vůdkyni.

Věže tvé – ty věže známé světu –

Co tě, slavné město! krášlejí,

Ať se blaha tvého ve rozkvětu

K tvé jen cti a slávě třpytějí.

Jazyk tvůj – ten jazyk Čechům svatý –

Ten ať veleducha smělý let

Povznese až na ten stupeň zlatý,

Kde ho ctívá vzdělanější svět.

Měj se dobře a pokračuj dále!

Pokrok patří městům k okrase:

Miluj Boha, řeč svou, svého krále,

A mzdu za to spatříš po čase!