XXIII. PANU MIKULÁŠI MARŠÁLKOVI, kaplanu ve Fulneku na Moravě.

Tvé sličné péro nejen mudrosloví,

než také poesii libě hoví;

Tvá pravá katolická aesthetika

se ovšem také dobrých pěvců týká.

V tom umíš nejen poučovat, radit,

znáš též Svou píseň aestheticky hladit;

to umění Tvé očividně jeví

ty spanilé a něžné Tvoje zpěvy.

Ty znáš ten duše k tělu poměr pravý,

vždyť čistou duši jeví krásné mravy;

a u každého zevnější mrav hrubý

i nevinnost a sličnost duše hubí.

Či nevidět to jasně u básníků,

jenž v básních znetvořují aesthetiku?

Jich básně zhusta trestuhodně ruší

všem nedospělým žákům zbožnost duší.

Buď katolicky zdraven na Parnasu

a u čtenářů zpěvem pěstuj krásu,

jež pobloudilý pérem ostrým kazí

a ke všem nepravostem cestu razí.

Tak pěj a jednej s druhy Svými vezdy,

Vám vzorem buďte čisté, jasné hvězdy;

ta Vaše jemná, nekalená záře,

se Vaším zpěvem vyroň na čtenáře.