XXIII. Poezije žila dokud každý

Poezije žila dokud každý

snům svým víc než pravdě uvěřil,

dokud věci nám teď malicherné

obrovským měřítkem vyměřil.

Dokud bájím věřil zastaralým,

ježto zrodil zpráchnivělý věk,

dokud v palmách dryadky se kryly –

a ne sago našich polívek.