XXIII. Sluneční žár o poledni –

Sluneční žár o poledni –

to žhoucí láska moje,

a noc – dne šerokrásný stín –

to tichá láska Tvoje.

Tys velký oheň znítila

jak země centrum žhavý,

leč oheň Tebou nekojen

teď sám se v sobě tráví.

Já s láskou Tvou chtěl hodovat,

však mně jen drobty padly,

a proto sám se nedivím,

že tváře moje vadly.

Leč srdce mnoho přetrpí,

je nemoc krotí mocí,

a já se věru neznám víc,

jsem-li víc dnem či nocí.

Tak psáno jest. A den a noc

se věčně, věčně minou,

jen jedno jim políbení –

když večír v jedno splynou.