XXIII. Stará poustevna v parku,

Stará poustevna v parku,

u stolu sedí on,

dřevěný mnich,

čte z velké knihy.

Když vstupuji,

nevšímá si mne,

jen hlavou kývne.

Šat jeho vetchý,

kniha zpuchřelá.

Chodí sem děti,

nosí mu pestré kvítí,

nedbá;

dávají mu jablka a hrušky,

nedbá;

škubají jej za šat

i dlouhé vousy,

nedbá;

vábí jej ven do prozářených polí,

kde zpívají ptáci,

poletují motýli,

nedbá.

Když v smíchu odcházejí,

vstává

a kývá hlavou,

s bohem jim dává.