XXIII. Ta stará Praha, druhdy veselá,

Ta stará Praha, druhdy veselá,

ku pláči ret svůj svěží svírá,

neb jako lev ve drápech pardala,

tak ona v jich se rukou spírá.

Však jaký div? Dřív volno všude tak,

a bez svatých pořádek svatý,

teď však by zničen byl a utracen,

obrátili k nám svoje paty.

Teď po Praze se pilně slizají,

by zaujali celou zemi,

a matka Praha-li se neopře

budou nám hrozit hranicemi.