XXIII. Té země plachý host

Té země plachý host

se dívám na věčnost,

jak děcko na svou novou loutku,

a v urážky a boj

a citů nepokoj

se ptám, kde je ten stroj,

jímž všecko živo očím pro pochoutku?

A slyším vřavu, ruch...

Ó pouze v té jest Bůh,

v té tkáni vesmíra i v každém outku!

A překonán a sám

rád klesám v náruč tmám,

jak žebrák v smutku lkám,

jenž na tvrdý chléb pláče ve svém koutku.