XXIII. Ten sudiček dar teď proklínám znovu,

By Josef Kubelka

Ten sudiček dar teď proklínám znovu,

že světem se brát mám sám a sám –

nuž buďte zde s bohem; já budu teď žíti

svým bláhovým snům, svým zpomínkám.

Dvě památky vám zde zanechám, drahá,

kéž těchy vám skytne každá z nich:

tož do stolu pěkně řezané srdce

a tři tucty čárek na dveřích.