XXIII. TOUHA.

Už ta mladá makůvečka

košatí, košatí,

za rok, za dva, můj synečku,

budem pod dní sedati.

Na lavičce malované

z jasanu, z jasanu,

závorou pak u komůrky

zavírat se přestanu.

Rezedy pak plná bude

zahrada, zahrada,

a z makůvky bílých květů

do klínu nám napadá.