XXIII Vítr krajem pláče,

Vítr krajem pláče,

listí hází dolů –

pojď, panenko, taky,

zapláčeme spolu.

Zapláčeme spolu

beze všeho slova –

dokud nás tu hrobař

oba nepochová.

Kraj umírá zticha,

vítr listí sklání, –

skončíme my taky

svoje milování.

Bylo krátké jenom

a jak léto krásné –

už je tady jeseň

a nám láska hasne.