XXIII. VOLBA. (I.)

Na suchém fíku Jidáš zesinal.

Duch štvaný mukou jak vlk středem skal

prch’ v stíny Gehenny, kde pláč a vytí;

na stromě tělo v slunce děsný žár

jak zdraný viselo a vetchý cár,

kterého masem bílé kosti svítí.