XXIII. VOLBA. (II.)

Za noci v stínech tiše plížilo

se jedenáct sem, do tmy hřížilo

se plaché oko vytřeštěné bázní.

Zvěst nelhala... tam visí na sněti...

puk’, střeva vykydla mu... Prokletí

jde jistě za ním dlouhých věků strázní.