XXIII Vše smysl má, co těší, zabolí.

Vše smysl má, co těší, zabolí.

– Hřích? Autorita jakás neznámá?

Kdos volal smutně v hloubi údolí.

Jsem Echo. Smutná slova má.

A každý tvor má svoji Nemesis

a svoji smrt, když přijde hodina.

Nezajde vše, co bouřívalo kdys.

– Jsem Echo? Bože, kdo to vzpomíná?!

A slova říká démon. Znáš přec sny.

Prchnout chceš. Stojíš nehybný.

Ten akcent! Oh! Tvá vlastní slova též!

Zakrýváš uši. Nemůžeš!