XXIII. Živo je v žulovém lomu.

Živo je v žulovém lomu.

těžkou, přetěžkou prací

muž s ženou balvan kácí,

jak život káže;

uhnětené jsou páže, –

jak těžký je život, jak krutý,

když v stáří

práce nám život maří!

Opodál u starého stromu,

jenž věkem už všechen je dutý,

leč větvemi posud zdravý,

kloní se k sobě dvě hlavy.

S milou to milý,

odešli chvíli,

aby, jak právě se dělo,

konali, co srdce chtělo:

radosti života se rtů pili.

Jak krásný je život, jak milý,

když v mládí

dva mají se rádi!