XXIV. BALLATA NA STARÝ MOTIV O VČELE A TRUBCI.

Kdos ode mne vždy lepší knihu čeká.

To k smíchu přec, já dávám jen, co mám,

tak dvacet let se světu podávám,

a závist mne ni hloupost nepoleká.

Kdos řekne „dobrý“ jest, kdos řekne „špatný“;

to nemůže mne více urazit.

Co psal jsem, psal jsem, klidně dím jak Pilát.

Teď klidně mohu nechat si juž spílat;

já postih’ vše, co okamžik dal chvatný,

je vryto v křišťál verše, co chtěl cit.

Nad včelu trubec moudřejší chtěl být,

však včela řekla: Ukaž, co ty umíš!

A trubec zůstal trubcem – nerozumíš? –

a včela včelou – Ať dál trubec čeká!