XXIV. Dlouho v míru již co tichá zoře

Dlouho v míru již co tichá zoře

Blaze žijí čeští Slované

V nové vlasti, nebem žehnané,

Zapuzujíce si zpěvem hoře.

Až tu jako rozbouřené moře

Divoký je Avar do zbraně

Vhání, a jho na ně kované

Uvrhá otrocké ku pokoře!

Volá Sámo hromovými slovy

K sjednocení bratry rozdělené, –

A Čech shází jarmo rozlomené!

Z jednoty tak plyne život nový!

Svorností zas mdloba čerstvé síly

Nabývá a šťastně dojde k cíli.