XXIV. Ó jak ten bláh, kdo volně hraje

Ó jak ten bláh, kdo volně hraje

S tím vrtkým světa životem!

Kdo prohrál lásky směvné ráje

A přec nespřízněn s hryzotem!

Ten trhá jinde luzné kvítí,

Když v blízku svadlo jemu dnes;

Ten jinde novou rozkoš cítí,

Když unik’ zde opojný ples.

Však bídný ten je, kdož na jeden

Vši slasť a naděj vsadil vrh!

Ač luzným vděkem mile sveden,

Přec hned mu zhasne všecek vztrh!

Když vidí kostku převrcenou,

Na prohru drví jeho hled:

Tou úsměšnou on zmrtven změnou,

Tomu i srdce – pukne hned.