XXIV. Jednu věrnou duši potkal jsem v svém žití,

Jednu věrnou duši potkal jsem v svém žití,

nedoveď jsem její lásku oceniti.

Co mi dával život, vše mi bylo málo.

Moje věrná duše, co se s tebou stalo?

Rukama jsi nad svou hlavou zalomila,

horce zaplakala a mne odsoudila,

želela jsi dne, kdy ohledla se’s po mně

na prohnilých schodech v starém tichém domě.

Na Dunaji vlny mají sílu dravou,

nad hlubokou tůní mrtvá těla plavou.

Srdce mé se chvěje, jako by se bálo.

Moje věrná duše, co se s tebou stalo?