XXIV. Kosmopolis.

Ideal zářný žíznivé duchy v hodokvas zve,

kalichu květu roven jest pyšný v nádheře své.

Tisíce mušek, motýlů skvělých ve barev hře

vlétá tam, krásou zpijí se, blahem v závrati mře.

Na mezi stranou neznámá sláva: Jetele stačí mi květ,

zastaví časem včela se u něj, odlétá nesouc již med.