XXIV Mé sny jsou čární, modří ptáci,

Mé sny jsou čární, modří ptáci,

o kterých jarním šerem sním,

než slunce v mračnech vykrvácí

pod hvězdným pláštěm večerním.

Má touha v azuru se ztrácí,

a sladkým zpěvem labutím

zpět ozvěnou se k zemi vrací,

nad městem tichým, zářícím.

A vzpomínky mé – kolibříci –

jak zlatoskvoucí topasy

tam blýskají se na časy.

Když luna vzchází bledolící,

dva modré květy v hvězdných rojích –

Tvé oči září do snů mojich.