XXIV. Nejen líbé, leč i zpěvné

Nejen líbé, leč i zpěvné

Sny blaží mě ve spaní:

Divno-liž, že v lehkokrevné

Pouštím se i lítání?

Jaký let! do květných vírů

Kdy stržen se potopím,

A zas houpavých zefyrů

Na křídlech se povzchopím!

Štěstí! sny ty stále přej mi,

A bdícímu zachovej mi

Zpěvodárnou zhejřilost,

Lásky sladkou podpilost!