XXIV. Různé kraje, divný lid,

Různé kraje, divný lid,

boží země, všichni boží děti;

moslím, protestant i žid,

vím to, v srdci radost, klid,

budou jednou jednu hymnu pěti.

Všecky zladí lásky cit,

všichni padnou sobě do objetí!

Moslím, protestant i žid,

nechají, co dělilo je, být,

boží země budou boží děti.

Strach mám, nemohu to skrýt,

co tak všichni jeden svátek světí,

Moslím, protestant i žid,

katolík bych nemusil se rdít,

stranou stát, kde s nimi chtěl bych pěti.

Ptám se patře v hvězdný třpyt,

slyše stromů šumot, ševel snětí:

„Proč byl’s, Kriste, na kříž vbit?

Moslím, protestant i žid

i já – všichni jsme přec tvoje děti!“