XXIV. Stříbrné lesa praménky –

By Vítězslav Hálek

Stříbrné lesa praménky –

tam les má ty své myšlenky,

tam bublá, bublá, napoví,

než to svým šumem vysloví.

Tam možná v dno mu hleděti,

až do duše, jak dítěti,

jak vše to v něm se obráží,

co pomyslí, co uváží.

Tam srnky chodí v úradu

a kvítka pro svou omladu,

tam mušky letí v návštěvy

a ptáčci pro své nápěvy.

Tam bludní kleknou poutníci

a pijou nápoj sílící –

tam duše ve svět hozená

se najde znovuzrozená.