XXIV. Sychravý večer blíží se s hor,

Sychravý večer blíží se s hor,

u vody rákos sotva se kníše,

šedavou rouškou zakryt je bor,

dokola všecko je tiše.

K zemi níž stlačený chatrčí kouř

podrostem mrtvě se vleče,

z daleka v údol blíží se bouř,

Vltava bez vln dál teče.

Vůkol vše klidno je, mrtvo,

pomoz Bůh!

Odnikud ruchu ni hlesu,

jako by umřel krajů těch duch. –

Noc běží tajemná z lesů.

Všecko tak smutno,

až stydne krev;

zlekané srdce se třese,

kam té as bouře příšerný zjev

na dravčí hody se snese?