XXIV. Systémy.

Z dna propastí až ku oblohy lemu

to jeden kaleidoskop zjevů jest,

taj ve všem číhá na tě u všech cest,

chceš chápat vše, chceš rozuměti všemu!

Slyš, školské moudrosti co hlásá zvěst!

Co šaška rolničky ku vtipu tvému,

ať vždy uspí tebe jejich chřest:

jen moudře všecko stkej si do systému!

Co v systém nehodí se – přítěž pouhá.

Dnes je to cit a zítra bude touha,

v sled poznání to docela se ztratí.

A svědomí a stud?! Ach, nač to k všemu?

Ty můžeš klidně před svým soudcem státi

řka: Pane, nešlo mi to do systému.