XXIV. Vděčnost.

S trůnu růženého

Země po výšinách

Jitro když se dívá,

Chodívám v dolinách,

A mé srdce často

Ráje si tam tvoří

Pro ty, před nimiž se

S pravou úctou koří.

V kraje se zanáším,

Slzí co neznají,

Přenésti je chtěje

Sem na zem podtají,

Bych uvedl do nich –

Do těch krajů blahých,

Co neznají slzí,

Příznivců svých drahých.