XXIV. Věštba obecná.

Pravdivé což jest neomýlně zavždy,

Prostorou zemskou a časem nestíhlé,

Věštby všestranné se nadarmo tážes

Pythie řecké.

Jak se nad zemské pudy máš povýšiť,

Jak se urputnosť těla má zauzdiť,

Zdarma přezvídáš obětí v pohanském

Háji Dodonském.

Zákonem bozkým co jeví se povždy,

Právo což věčné nebo což pobožnosť

Káže všemstejná, se nadarmo tážes

Urim a thumim.

Ptej se v svém vlastním svědomí procitlém,

Zákonem dobrým co se v srdci hlásí,

Čiň to poslušný; nebo toť obecná

Věštba nebeská.