XXIV. Vím, že Jsi dobrý, teď Tě dobře znám

Vím, že Jsi dobrý, teď Tě dobře znám

a prosím Tě, mně odpusť, že jsem mnila,

že duše Tvá se snivá provinila,

na bludných cestách propadala tmám.

Já kajícné si roucho oblékám,

do věčné lampy oleje jsem vlila,

svou líc jsem šedým šatem zahalila,

na prahu chrámu zbožně poklekám.

A ze své viny zkroušeně se kaji,

a jak se modlím, kůry ledu tají

na mrtvém srdci. V duši píseň zní.

Ji na strunách kdos v tichém srdci hraje,

a korou ledu, sněhem, který taje,

květ bílý pučí, ocún podzimní.