XXIX. Ach, což si panenky teskně žalovaly,

By Josef Kubelka

Ach, což si panenky teskně žalovaly,

že nyní mládenci v lásce nejsou stálí,

že věrnosť děvčete na trní rozkvete,

rozkvete – šuhaji vody nezakalí;

neb láska šuhaje rozplyne, roztaje

jako sníh březnový vzácný, netrvalý:

sliby jen zaseje, vítr je rozvěje

a smutná panenka klidí samé žaly.