XXIX. Bouře černými křídly tepe můj osamělý dům,

Bouře černými křídly tepe můj osamělý dům,

vrhá naň své šípy z ohnivých zraků:

tisíce příšer jej obskakuje,

snáší mraky na jeho střechu...

Strašno je vůkol,

strašno je v síni,

strašno v mé duši;

kde najdu těchu?

Chvím se, tu náhle slyším tvůj hlas;

rázem všecko se mění:

příšery prchají,

blesky ustávají,

mraky se jasní,

noc mění se v milý teplý den,

usmíváš se,

růže kvetou,

štěstí je vůkol.