XXIX. Celého křesťanstva veškeré zvony

Celého křesťanstva veškeré zvony

slyšel jsem poutí svou do snů mi hrát,

velebné tóny i lkající stony,

hřímavý zvuků vichr a spád,

kdybych však stát měl, smrti již blízký,

na konci světa, zvon rodné vísky

chtěl bych z té směsice rozeznat!

Severu na sněžných, mlhavých pláních,

smrti kde rubáš se na všecko klad’,

na jihu v krajkových zvonicích, báních,

přes Alpy, z pustin, jezer a lad,

života symbol i jeho snahy,

hrály ty zvony v kraj mojí dráhy,

a já jim vždycky naslouchal rád.

V srdci však hluboko utkvěl mi jeden!

Ó tento jen slyšeti jedenkrát!

zašlé zpět do vesny, v mladosti eden

do písní lákal, do poupat!

Ó zněte mi celého křesťanstva zvony,

vy velebné tóny, vy lkající stony,

ten jeden z vás pouze rozeznat!