XXIX. Což jsou mocné při nebeské bráně

Což jsou mocné při nebeské bráně

Zbožném po líci se ronící

Slzy lítostné a kající!

Samo nebe rádo patří na ně.

Tyť jsou smazaly u nohou Páně

Skvrny ženě, v městě hříšnici;

A učedník v síni plačící

Zas si mistra lásku získal za ně.

I ty slzy, jenž se někdy lily

Na Sionu z očí Davida,

Nevinnou krev Uriáše zmyly.

Takých krůpějí Pán návida

Tam do věčné koruny a berly

V démanty je promění a perly.