XXIX. Drozd, lesa kápo, v přepyše

Drozd, lesa kápo, v přepyše

sed’ na jedli si nejvýše,

k hrám svolává a k nápěvu:

„Dnes dostaneme návštěvu!“

Co ptáček v letu, postojí

a sáhne k svému nástroji,

hned hlas i struny probírá,

že div mi srdce nezmírá.

A hostí táhne do zvůle:

na západ samá fakule,

měsíček v záři celičký

a hvězdy s ním co dětičky.

A hvězdy malé, drobný svit,

od jedné k druhé stříbrná nit –

ty v lesku vedou, za šera

tvář nejkraššího večera.

A teď už v lese započnou,

tu na poslech, tu na skočnou,

a každá hvězda mrká v dík –

a jenom drozd je kapelník.