XXIX. Hřejivý vzduch

Hřejivý vzduch

prochvívá luh,

jenž touhou zpívá

a duši mou

jak ozvěnou

snem rozechvívá.

Můj sivý zrak

jak z nivy pták

pod oblak vzlétá;

sním o dnu zlém

i blaženém,

jež osud splétá.

Vším spokojen,

co dá mi den,

jdu bez ustání;

vím, země jsem

jen poutníkem,

až zemdlím, usnu na ní.