XXIX Já probděl jsem noc divokou,

Já probděl jsem noc divokou,

tak plnou trudu, bolu

a zřel jsem oknem do nebes

a zase k zemi dolů.

Z rána žid křičel ulicí,

zda starého co doma: –

tu zpomněl jsem si na sebe

a pohnul němě rtoma.