XXIX. Jak sladko jestiť v choré srdce těchu

Jak sladko jestiť v choré srdce těchu

Převroucí vlívať milenými zvuky,

A zmírniť jak balsámem bolné muky

Tou vřelou slastí vzájemného vzdechu!

Kdo vzkouzliť může opět v milém spěchu

Těch zlatých snův uprchlých bujné puky,

Zas rozprouditi v radosť srdce tluky,

A nadějím vzdáť doživného dechu:

Ten zvábí v pusté nitro jaro květné

Soustrázným slovem k opětnému žití,

Ten v rozkoš božskou naše city ztápí;

Ten sám okřívá v slasti nepočetné,

Sám blahosť danou ve záchvatu cítí –

A šlechtí vřelé slzy dík svou kápí.