XXIX. Jsem přímý muž a nenávidím klamu

Jsem přímý muž a nenávidím klamu

a jako muž Ti dávám duši samu,

bys chránila ji jako amulet,

bys pěstila ji jako něžný květ,

jenž rozkvésti má v růži plnou, svěží.

Můj příští osud ve Tvých rukou leží:

a Tyli chceš, můj život sluncem vzplane,

a Tyli chceš, mé děvče milované,

má vroucí duše písní rozplesá se,

má poesie vzkvete v plné kráse,

a Ty jí budeš svatým pramenem

i rosou, štítem, heslem, plamenem!

Jsem přímý muž, mé krásné, zlaté dítě,

znám jeden zákon: Drahá, miluji Tě!

Jsem přímý muž, má růže něžná, smavá,

znám jednu pravdu: Láska má je pravá!

Jsem přímý muž, můj zlatý andělíčku,

znám jednu radosť: Úsměv na Tvém líčku.

Jsem přímý muž, jak často pociťuješ,

znám jednu bolesť: Že mne nemiluješ!