XXIX. Kdes za vsí housle ještě kvílí...

Kdes za vsí housle ještě kvílí...

Růže mé bledé, slyšíte?

V krvavé květy rozvité

bolesti nocí smutnou šílí!

Podzimní nocí! Zasmušilou

jak sebevrahův truchlý sen.

Než smrtí vzplane nový den

v mdlé ruce s liljí míru bílou...

Ta píseň duši rve a zpíjí...!

Tryská a hasne někde v tmách. –

Ubohé srdce v mrákotách

pod ranou poslední se svíjí...!