XXIX. Když sem se díval do nebe

Když sem se díval do nebe

skrz ty hvězdičky zlaty,

mně zdálo se, že’s světice

a já že anděl svatý.

Tu vzal sem harfu do ruky

a písně sem Ti zpíval,

že písně svatých umlkly

a každý k nám se díval.

Ba sám bůh Otec na chvíli

v svých tvůrčích plánech stanul,

a zdá se mi, že po tváří

mu slzný démant skanul.