XXIX. Ku pohřbu mužského vůbec.

Život náš jest plavba k hrobu,

Tuhý zápas s vlnami,

Od kolébky až k hřbitovu

Stálý boj s nehodami.

V divoproudném světla moři

Proti síle temnosti

Vesloval jsem v zlaté zoři

K blahoklidné věčnosti.

A ta zoře milostkvělá

Pravé víry Kristově

Mne po moři provázela

Na lodičce Petrově.

V bouřlivé života době

Zarazil jsem kotvici,

Tonul-li jsem v vlném hrobě,

Pán mi podal pravici.

Láska k Bohu, Pánu Kristu

Štít mi v strasti podala,

Mne co učenníka k mistru

K srdci jeho poutala.

V přístav jeden pluje všecko,

Žebrák, rolník, měšťan, král,

Starec, žena, malé děcko,

Svůj by každý podíl vzal.

Břeh naděje v nové vlasti

Krásně se mi zelená,

Tam mne po přestálé strasti

Věčná čeká odměna.

Kriste! pro své drahé rány,

Bolestné umučení,

Přijmi nás v své svaté stány

Po radostném vskříšení.