XXIX Moře se bouří, moře se pění.

Moře se bouří, moře se pění.

My jedeme vstříc záhubě.

A tož jsme všichni zatraceni

na této palubě –

Hřešiti, bouřit, platno není.

Milovat, smát se – jaká tíž!

– Vědomí svého zatracení

se nezbavíš! –

Loď strašidelnou dnešní noc jsme zřeli.

Moře se bouří, moře se pění.

– Kdož loď tu vidí, ti jsou zatraceni! –

V opilé vřavě krucifix kdos zvedá.

Duše se vzpouzí zatvrzelá, bledá:

„Aspoň k té smrti bychom sílu měli!“