XXIX. NEBLAHÉ SEJITÍ.

Žala Zuzka u lesíčku,

Jel tudy pán na koníčku:

Však to nebyl žádný pán,

Ale byl to milý sám.

„Zelenej se rozmarýnko!

Rozvesel se, má panenko,

Z vojny jede milý tvůj,

V ňádra oči nesklopuj.“

„„Zelenej se na hrob kvítí,

Srdce moje bolest cítí!

Tři léta jsem čekala,

Milého nedočkala.““

„Cos tu, milá, dělávala,

Pro mne-li jsi plakávala?

Že uvadnul z růže květ,

Pro který mne těšil svět.“

„„Co jsem smutná dělávala?

S větříčkem jsem vzdychávala,

A s rosičkou plakávala;

Lásku jsem vyplakala,

Jinému se dostala.““