XXIX. PANU JANU NEČASOVI-ZÁHORSKÉMU, kaplanu v Brankách na Moravě.

U nás všem se nejvíc líbí,

bez všeliké je-li chyby

krásná růže stolistá;

nad ni jenom Růže nová,

plná „Růže Sušilova,"

sličnější je do jista.

Ač je mladá, mnoho květu

našemu již dala světu,

ba i zralé ovoce;

a ta četa pěvců jarých,

následníků bratří starých,

množí se rok po roce.

„Sušilova vzácná Růže"

Církvi, vlasti dává muže,

kněze zbožné, statečné;

ti se k mistru svému vinou,

ze rtů zvučných jim se řinou

písně něžné, výtečné.

I Ty, mistru tomu k chvále

oslavuješ Boha, krále,

pěješ Svému národu;

oblažuj ho v Církvi Páně,

přispívej mu v každé ráně,

chraň ho všeho podvodu.

Dobrým pěvcům přeje nebe,

v kruhu jich rád vidím Tebe,

s nimi bratrsky se sluč,

s nimi kráčej, mužně zpívej,

Soluňany bratry vzývej,

slovem, zpěvem lid náš uč!