XXIX. Pln žlutých poupat je už smrk,

Pln žlutých poupat je už smrk,

tak zlatými pyšní se korálky,

vznáší je výš

a slunce

je nadšeně líbá.

U lesa oře stařičký rolník,

pluh vázne ve vlhké zemi,

úzkostně hvízdá,

oráči pot teče s čela.

Pod smrkem na blízku

smějí se jeho vnuci,

nejstarší napodobí píšťalkou

pískání pluhu,

druzí se vesele smějí:

Jaro!