XXIX. Po větru starý bodlák

Po větru starý bodlák

se klátí v kratochvíl;

„Má úcta, sedmikrásy,

rád bych se oženil.“

A sedmikrása smíchem

až k zemi dopadá,

hlavou a rukou kývá

a družkám rozkládá.

Pan bodlák chudě prázdní

svých mravů raneček:

„Nuž prosím, krásné dámy,

tak malý taneček.“

A po větru se chlubí:

„Čest pro vás nelichá;

mám tělo jako ježek,

jen hlava pelichá.“

Tu sedmikrásky smíchem

až slzy vyroní –

pan ženich dělal dojem

a byl jak na koni.