XXIX. Ptáš se, co štěstí? Nebýt dlužen sobě

Ptáš se, co štěstí? Nebýt dlužen sobě

ni jeden čistý záchvěv srdce svého,

být odleskem sám Boha vznešeného,

jenž v květech lilií je a je v tobě.

Nebýti soudcem, hřímajícím v zlobě,

leč míru plným dárcem dobra všeho –

je člověk obraz slunce zářivého,

jež nezapadne nikdy v smutném hrobě.

Neb šťastný souhrn sil je přetajemných,

nejsladších hlasů, které v nitru sídlí,

nejsladších tónů hudby nitra jemných.

Nechť osamělý, jen když svými křídly

dolétneš výše, tam, kde záští není –

neb hledající hodenť vykoupení.