XXIX. SIROTKŮM*)

Ne žalob hlas, ne litování,

ne vzdechy s tichým soucitem

– ach, nechce se už psáti ani –

jen jmeno svoje píši sem.

Jen jmeno své. Ať poví všecko.

A že bych tisíc ruk chtěl mít,

bych aspoň moh to každé děcko

po hebkých vláskách pohladit.