XXIX. TŘI JABLOŇKY.

Tři jabloňky stojí venku,

každá bíle kvete,

tři děvčátka ve přístěnku,

kterou pak z nich chcete?

Jedna tuze bedlivá

šátek pěkně vyšívá,

hedbávím, harasem

šátek vyšívá.

Tři jabloňky, tři panenky,

láska na zadání,

však by jednu všeci chtěli

pro to vyšívání.

Druhá zase moc ráda

tenkou přízi vypřádá,

s kužele celý den

přízi vypřádá.

Tři panenky na zadání,

chceš-li, můžeš míti!

Však by druhou všeci chtěli

pro ty tenké niti.

Třetí s vlasy černýma

jenom sladce objímá,

kol těla rukama

sladce objímá. –

Rozvažuju, panímámo:

jehla píchla by mne.

Rozvažuju, panímámo:

nitka řízla by mne.

Tu si vezmu, ta je má,

která sladce objímá,

kol těla rukama

sladce objímá. –