XXIX. Vy smáli Jste se mému smutku

Vy smáli Jste se mému smutku

nad ušlapanou lilijí –

Však já jsem tušil v dálce příznak,

jenž tiše k smrti ubíjí –

Jen jednu tvář jsem spatřil tesknou

a nad ní symbol plamenný

a v chvíli všechny sny mé vratké

se proměnily v kameny.

V těch bahnech zlých, v té pusté pláni

bludičku zas jsem viděl plát –

Oh, marno vše – Tam musil někdo

zas uštván v touze umírat – –