XXIX. Z nás ještě může něco býť,

Z nás ještě může něco býť,

jen vyčkej času, děvo;

tys nebroušený diamant,

já netesané dřevo.

Snad přijde sklenář nějaký,

mne otesá a zhladí,

a zrobí ze mne násadu

a Tebe do ní vsadí.